Po odjezdu z Mariánské Týnice nám nezbývá mnoho sil, ženská část výpravy navíc trpí hladem. Produkční velmi moudře navrhne obědovou zastávku v Kralovicích. Náš průvodce je však nemilosrdně odhodlaný:  Mladotickou kapli prostě musíme vidět hned teď.  Skupina, rozdělená do dvou aut na mužskou a ženskou část, proto míří do přilehlé vesnice a vidina teplého jídla mizí mezi kopci společně s panoramatem Kralovic.

V Mladoticích se spokojíme s místním konzumem a nakoupíme zde rohlíky a sýr, které také okamžitě sníme. Teprve pak si jdeme prohlédnout stavbu. 

Mladotická kaple Jména Panny Marie stojí na soukromém pozemku. Zatímco my obdivujeme skvostného Santiniho, paní v montérkách, majitelka pozemku, jezdí kolem kaple s kolečkem a stará se o zahradu, která ji obklopuje. Krátce se s námi dá do řeči. Říká, že “ta kaple jim na zahradě tak nějak zbyla”, že sem za ní jezdí dost návštěvníků. A ona že všechny hosty ráda přijme. 

Poté následuje přednáška pana Slacha, bývalého starosty a současného kostelníka. Jdeme si sednout dovnitř do kaple.  Ohromí nás její útulnost. Vždyť ani ne před hodinou jsme se krčili pod mohutnou klenbou Mariánské Týnice a teď stojíme tady, v kapli velké jako pokojíček, která stojí na něčí zahradě. 

Pan Slach mezi tím vypráví, že opat, který si Santiniho objednal, nechtěl kupovat zajíce v pytli, nejprve si ho chtěl vyzkoušet na nějakém menším projektu. A nechal proto postavit tuto kapli, údajně první českou kapli, zasvěcenou Jménu Panny Marie. 

Santini se zjevně osvědčil. 

Zatímco se se zakloněnými hlavami dál kocháme krásou kaple, náš průvodce architekturou pan Moučka začne mluvit o jejím “invokačním charakteru”. Chrám je podle Santiniho současníků místo, kde se má zastavit boží duch a Bohu je prý nejlépe v prostředí, které se proporčně nejvíc podobá Stvoření: přesně tak, jak je navržena tato kaple, tak si věřící architekt představoval, že jsou udělána nebesa a vesmír. Při její konstrukci se tedy snaží naplnit ideál geometrie, naprostou harmonii v proporci. 

Chystáme se na odchod, venku ještě svítí slunce. Zuzka najde pod zvoničkou žlutou mrtvolu holoubátka, asi vypadlo z hnízda, kolem se válí šedivá holubí pera. Před odjezdem je tedy nutné vykonat pohřeb, paní domácí nám poradí místo vzadu na zahradě, kde je už několik let pohřbený její pes. Odcházíme s holubími pery ve vlasech.

Zapsala: Kristýna Nebeská