M.K. přespává u Nebeských na chalupě, vzdálené jen pár km od Sedlce, aby si odpočinul od toho únavného přejíždění Praha – Sedlec, které celý tým provozuje už týden. Dopoledne po snídani nám na zahradě vypráví o své cestě za mořem a za samotou, asistentka režie K.N. si jeho vyprávění zapisuje:

Míla jako Goldmund z knížky Hermana Hesseho. Jede na kole k moři. Do Polska. Šest dní, kolo Skládačka.  Po těch šesti dnech ho z toho pěkně bolela prdel. Jel z Liberce, říkal si:" Je léto, bude teplo - hned první den chcalo - do píči první den a už jsem mokrej. Druhej jsem se zase spálil.

Spal jsem na pangejtech, v noci jsem se bál jako svině, pořád něco šustilo, tak jsem si říkal, že to bude divočák (druhej den ráno jsem se chtěl nasnídat ve vesnici a před obchůdek přijel myslivec, na vozíku měl střelenýho obrovskýho kance - tak jsem si říkal, že to asi byl ten můj noční společník). Druhej den už jsem byl tak posranej, že jsem chtěl spát někde u lidí, u vesnice, nebo aspoň u zvířat. Tak jsem si lehl ke kravínu, kde byla mrda komárů, nemohl jsem spát samozřejmě.

Ráno mě ve vesnici sledoval vesnickej blázen.

Myslel jsem si, že to bude romantický, ta cesta. Ale bylo mi blbě. Nebyl jsem připravený na samotu. Až po čtvrtym dnu jsem se do toho jakžtakž dostal.

Poslední den jsem dojel k hospodě. Podle mapy jsem to měl k moři 20 km, ale já jsem věděl, že už neujedu ani hovno. Hospoda. Měl jsem poslední peníze na utrácení (zbytek jsem si musel nechat na vlak na cestu zpátky), byl jsem nucenej vybrat si mezi jídlem a pivem. Samozřejmě jsem bral pivo.